(původní název v němčině: Evangelische Christuskirche)

Kostel se nalézá na Nábřeží P. Bezruče u pobřeží Lobezského potoka. Koncem 19. století, v době rozvoje průmyslu a dolů na sokolovsku, nastává příliv obyvatelstva a přibývá lidí s evangelickým vyznáním. V roce 1899 byla obnovena činnost evangelické církve v Sokolově a vznikla potřeba kostela. Kostel stavěný v letech 1903-4 na konci tehdejší Schillerovy ulice v sousedství městské tělocvičny a židovské synagogy, byl slavnostně posvěcen 19. 6. 1904.

V letech 1907-10 byla postavena fara.

Kostelní budova je jednolodní eklestická stavba s polygonálním kněžištěm s použitím novorománských a secesních výtvarných prvků. Dominantní je věž zvonice s vysokými štíty a špičatou střechou. Jsou v ní zavěšeny dva zvony z dílny proslulých chomutovských zvonařů Heroldů. Větší, tzv. pracovní zvon zdobí citát 23. verše ze 104. žalmu.

V horní části štítu kostela je mozaika zobrazující Krista krále. Mozaika s křesťanskými motivy je i nad vchodovými dveřmi. Interiér je velmi prostý, jak tomu bývá zvykem u protestantských církví. Jednolodní prostora je zakončena presbyteriářem a má plochý dřevěný strop. Kazatelna je ozdobena malbami čtyř evangelistů. Na půlkruhovém oltářním obrazu je spodobněn Kristus zachraňující Petra a klenba kněžiště je zdobena symbolem Ducha svatého v podobě holubice.

Varhany zhotovila firma Jahn a syn z Drážďan.

Sokolov byl sborem od roku 1907 a patřil k němu i Chodov, Slavkov, Nové Sedlo a Kraslice. Kostel byl v 90. letech 20 století opraven a dodnes slouží Českobratrské církvi evangelické.