13. ledna 1899 zemřel sedmdesátiletý hostinský. Jeho jméno už neznáme, ale z dochovaných pramenů víme, že teprve tehdy, když měl být pohřben, se ukázalo, že byl protestant. Obzvláště hluboký dojem zanechalo to, že při pochodu k hrobu hrál městský orchestr místo smutečního pochodu protestantskou píseň „Hrad přepevný je Pán Bůh náš“. Katolický kapelník si ještě den před pohřbem opatřil noty této lutherské písně z Klingenthalu. Stal se nevědomky prorokem, protože od tohoto pohřbu začal v Kynšperku působit duch této písně. Už v dubnu 1899 přestoupilo 18 osob k evangelické víře.

14. května byla ustavena kazatelská stanice a 4. června téhož roku vykonal farář Gustav Fischer v kynšperské tělocvičně první evangelické bohoslužby. Později se evangelíci scházeli v zasedací síni radnice. Po čase tato místnost nestačila a účastníci bohoslužeb přešli do prostorné učebny nově postavené městské školní budovy. Stále docházelo k hromadným přestupům i k stěhování říšských protestantů do Kynšperka. Pro péči o duše přeložil vikář Hagesheimer 1. února 1903 své úřední místo z Chebu do Kynšperka a od té doby zde a v okolí působil stále.

Velká touha po důstojném stánku a nerušených bohoslužbách vyústila v naléhání na postavení kostela. Byl proto založen spolek a když se podařilo velice výhodně – za 4.000,- rakouských korun – zakoupit parcelu na výšině nad údolím řeky Ohře, byla dána základna k výstavbě kostela. Díky obětavosti evangelíků z Německa a místních členů mohl být 21. srpna 1904 položen základní kámen ke stavbě chrámu Vykupitele.

Ve čtvrtek 15. června 1905 byly posvěceny tři zvony. Členové sboru se shromáždili v hrubě postaveném kostele. Slavnostní shromáždění započalo zpěvem chorálu „Hrad přepevný je Pán Bůh náš“ a bylo hluboce dojato a radostně pohnuto – vždyť skoro po 300 letech zase zazněly v kraji evangelické zvony! K posvěcení kostela došlo 8. prosince 1905.

Varhany v kostele jsou z divadla ve Výmaru. Výstavba chrámu včetně parcely, vnitřního zařízení a zvonů stála celkem 47.496 korun a 88 haléřů. V chrámové lodi je místo pro 153 a na kruchtě pro 52 návštěvníky. Celkem se tedy vejde 205 sedících lidí.

Kostel je postaven v čistě novorománském slohu, inspirovaném porýnskou středověkou sakrální architekturou podle projektu architektů Eisenlohra a Weigleho ze Stuttgartu. Originály plánů se zachovaly dodnes a jsou majetkem sboru.

8. dubna 1920 rozhodlo sborové shromáždění kazatelských stanic Kynšperka, Habartova a Oloví o spojení v jeden sbor pod názvem Evangelicko-lutherský sbor Kynšperk.

Po druhé světové válce se stal Kynšperek kazatelskou stanicí sboru Sokolov. Většina těch, kteří se po druhé světové válce přistěhovali, byli reemigranté z nejrůznějších oblastí. Podstatná část měla svůj domov ve Slezsku (v dnešním Polsku). Měli v sobě také touhu po Božím Slově a vroucí osobní víru, která je přes všechny hrůzy války a velké ztráty mnoha bratří pomohla přenést. Proto se, dříve než byl k dispozici kostel, scházeli po rodinách, od samého začátku pravidelně s řádem biblické hodiny.

V současné době se koná mimo nedělních bohoslužeb, biblických a modlitebních hodin ve sboru i dětská práce s dorostem, mládeží, sborečkem a pěveckým sborem.